Proč už nemohu být papežem

K přijetí na fakultu jsem potřeboval doporučení jiného kněze, který z denní praxe znal mé postoje a názory. Všude jsem mluvil o tom, co jsem cítil jako Pravdu.  Byl jsem z církve oficiálně exkomunikován. Netuším proč...  

Mé názory, s nimiž se netajím :

CÍRKEV  je svatá pouze v představách svých představitelů.

Je to ve skutečnosti největší  a nejsilnější nositel hříchu v lidských dějinách.

Její pozemská moc a sláva nepochází od Ježíše Krista, ale od Pavla z Tarsu !

CÍRKEV je dokonalá.

Je dokonalá v tom, jak lže, krade, znásilňuje a manipuluje vším a všemi.  

Ježíšovo učení směřuje přímo bez jakýchkoli prostředníků ke každému člověku a to zcela jednoduchými slovy.  Ukazuje jasnou cestu každému k nové duchovní orientaci.

JEŽÍŠ zemřel na kříži za celé lidstvo. Byla to podmínka spasení a Boží vůle.

TO je LEŽ !  Pokud církev zavrhla učení o reinkarnaci, věděla zcela jasně proč.

Bylo nutné vnutit lidem lež, která by je neděsila,

tedy že Ježíš na kříži zemřel za celé lidstvo, že to byla podmínka spasení ( tedy duchovního vzestupu ) všech lidí. To rozhodl Bůh.

Lidé dostali naději (falešnou ) a nemuseli proto nic udělat (pohodlnost.)

JEN tomu věřit.

***

Nejchytřejší a nejvzdělanější Ježíšův apoštol brzy pochopil, že Ježíš nebude nikdy pozemským králem a nezbaví židy římské okupace.

Velice mu záleželo na tom, co si o něm druzí myslí a jeho velice zbytnělé ego dál nesneslo potupu z nesplnění slibu, který dal sobě a všem, co jej znali :

totiž, že učiní Ježíše králem.  A Ježíš nespolupracoval.

Pak už Jidáše nikdo nebral vážně. Tak jim tedy ukázal, co to znamená nezajímat se o něj. 

Další známé události se nedaly zadržet.

**

Ježíšovo poselství lásky za jeho života pochopil jen málokdo:

většina byla  zkomolena a upravena k posílení moci a vlivu lidské církve.

***

A pak přichází zlom, rok 40 po Kristu.

Na scénu nastupuje otec největšího  zla ( nebojte se, nebudu vás strašit ďáblem.)

Mluvím  o Saulovi z Tarsu, který se  po svém hlubokém prožitku z obávaného pronásledovatele křesťanů mění  v neochvějného bojovníka za Ježíšův duchovní odkaz, 

které si předělal podle svého.

**

Cesta spásy pochází od Boha, avšak moc církve pochází od Pavla. 

**

Tedy, ne Ježíš, ale apoštol Pavel je otcem křesťanství.

**

Mluvit neuměl, ale naučil se. A mluvil časem tak přesvědčivě, že téměř nikomu nedošlo, že

Pavlova doktrína je jedna veliká lež.

Ježíš mluvil jednoduše a jasně o tom, že je nutné, aby se člověk sám změnil, vlastním úsilím,

aby si prožil vnitřní proměnu a už se nikdy nemusel kvůli nedokončeným věcem ve svých vnitřních postojích vracet znovu a znovu na zem .

Pavel z Tarsu přesvědčivě a s neskutečně obdivuhodným zanícením hlásal,

že pouhá víra stačí ke spasení.

Věř a tvůj duchovní vzestup je jistý. Je to LEŽ.

**

Duchovní vzestup je následek duchovního pohybu. 

Duchovní pohyb je představitelný jako rychlejší kmitání všeho, co cítíte.

A stejně tak, jako za vás nikdo jiný nemůže chodit a dýchat, nemůže za vás nikdo prožívat.    

**

Víra je v Pavlově učení to nejdůležitější, je to základ všeho.

Veliká myšlenka. Jistě. Až na to, že je to LEŽ.

Respektování přikázání nebo čistý život jsou až druhořadou snahou.

**

Od Pavla také pochází myšlenka,

že ukřižování Syna Božího nebyla vražda, nýbrž nutnost ke spasení lidstva a že

Bůh tomu tak chtěl.

Další LEŽ. A lhát se nemá.

**

A byl to opět Pavel z Tarsu, který položil základ celibátu,

tedy stavu bez manželství, který je v římsko-katolické církvi stále požadován od duchovních s vyšším vysvěcením.

Čím více se Pavlovo křesťanství vzdalovalo od vlastního učení Syna Božího, tím více rostl jeho vliv. Objevily se otázky systému řízení, moci a nadvlády nad ostatními.

Vznikla instituce církve s vedoucím postavením římského papeže, tedy jeho nadřazeným postavením vůči ostatním biskupům.

Ježíš Kristus nikdy neurčil  za svého nástupce a prvního papeže apoštola Petra.

Svým výrokem o Petrovi a skále vyzdvihoval příkladnou vnitřní pevnost svého učedníka, ne však dosazení do úřadu prvního papeže, jak se mu později účelově přičítalo.

Také  Ježíšův výrok: „Dám ti klíče od království nebeského“ je třeba chápat v souvislosti s Petrovou duchovní schopnosti vnímat Boha.

Tyto klíče náleží každému, kdo žije čistý život, ne pouze a jen Petrovi.

Proto také "nevěsta Kristova" není a nemůže být církev.

Je to každá lidská čistá duše, která skrze vnitřní proměnu vlastním prožitím k ušlechtilosti,

usiluje vzhůru ke Světlu.

A tuto schopnost ovšem samozřejmě nelze přenést na jiného člověka.

„Církev“ ve smyslu Ježíšova učení proto může obstát pouze jako duchovní společenství stejného smýšlení, což je také vyjádřeno původním významem pojmu „církev“ (řecky kyriake = „náležící Pánu“).

Ne však náležící církvi.

Celá církevní organizace, po generace pečlivě udržována, je pouze lidským dílem, které získalo svou podobu teprve dlouho po Kristově životě na zemi.

Do roku 400 neexistovalo nic jako nejvyšší biskup, který stojí nad ostatními biskupy a má v otázkách církve konečné slovo.

Na vnitřní straně kopule chrámu sv. Petra v Římě září z mozaiky Ježíšův výrok o skále jako doklad, že papežství spočívá na Boží vůli a že je tím zachováno Petrovo dědictví.

Ano, je to velká myšlenka, jistě.

Až na jednu drobnost : je to LEŽ.

Teprve 495 po Kristu římská synoda pozdravila papeže poprvé tak, jak je nazýván i dnes: jako „zástupce Krista na zemi“.

V této době začal také „Pontifex Maximus“ s velkou autoritou rozhodovat,

co je správné a co špatné.

Kdyby to skutečně byl zástupce Krista na zemi, dneštní církev by zrušil, protože tato je zdrojem velikého utrpení pro všechny.

A Ježíš nepřišel na zem proto, aby lidé trpěli ještě víc.

*****

Nestanu se tedy knězem, protože mě sama církev zavrhla.

Nestanu se tedy ani papežem, a nebudu moci zrušit tuto zvrácenou církev, která nepřivádí hledající lidi na cestu k Bohu, ale přivádí je na pohodlnou cestu do církve Pavlovy, kde stačí jen věřit a vše ostatní je už skvěle zařízeno.

****

Ale je tu něco, co rozhodně udělat mohu

vypustím tyto myšlenky do světa a ony si najdou své posluchače, kteří ještě nejsou duchovně mrtví.

Jsou to lidé malého rozumu a velikého čistého srdce. Někteří mají mozek tak slabý, že není chopen vymyslet lež. 

A bude jich mnoho.

A jednoho dne ...

Gabriel