Jak jsem nechtěl být čarodějem 3

Nikdy nevíme dopředu, co to vyvolá, když něco uděláme. Jako třeba ta věc s mojí ségrou ... bylo to fakt divné.

*          

JAK MI SÉGRA ZDIVOČELA

Podle mého to nebyla žádná kočka, od čtyř let jedla syrové žížaly a já jí nadával, že je prase, ať si je alespoň umeje a nežere je i s tou hlínou. 

Kluci ji nezajímali. Nejspíš to v ní ale muselo někde být, spát nebo tak něco a po tom zážitku se šípem se to probudilo a vylezlo to ven.

Objevil se totiž On. Její princ.

Jmenoval se Roman, bylo mu asi devět a už měl podle ségry svaly větší jak já. Už mě z toho brněla hlava, jak pořád dokolečka opakovala "Roman, Roman, Roman." Psala si jeho jméno na zeď prasečího chlívku, pašíkům o něm vykládala, jak budou spolu a budou mít děti a před barák jeho dědy napsala "MIJUJU ROMANA" a srdce. No hrůza.

A pak se to stalo. My kluci koukali po Romaně, to byla taková provokativní okatá přisprostlá holka z Brna, která tvrdila, že vyhraje nějakou soutěž krásy a mně připadala, no laciná.

Měla děsně pihovatej zadek, což jsme s klukama zjistili, když jsme ji šmírovali, jak byla čůrat. Ale dělala drahoty, že ji kluci nezajímají. Byla tou prázdninovou královnou vesnického holčičího klanu.

A moje drahá sestřička, když slyšela, jak Romana holkám říká, že Roman bude její kluk, tak prvně brečela, že chce domů a pak se v ní něco probudilo a druhý den šla do AKCE.

Přiběhl Vašek, že ségra znásilnila Romana a že je fakt dobrej řízek.

Přiběhli jsme na náves a holky s očima navrch hlavy a gestikulací celého těla vyprávěly jedna přes druhou, jak moje séhra povalila v poli s řepou Romana na zem, lehla si na něj a začala ho líbat. Tedy pusinkovat. On pak utek a pak je prý viděli jak se vedou za ruce do lesa.

No, na ségru jsem neměl. Byla to pro mě hrdinka dne. Všichni mluvili jen o ní. Na to, že jsem ji skoro zastřelil, se zapomnělo.   

*

(pokračování příště...)

*