Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S dětmi se nesmí manipulovat !

22. 06. 2017 22:51:16
A to se jedná o děti mentálně "zdravé". Ty vyžadují denně svoji dávku svobody ve všem a to ve stylu : svět mi patří a všichni jsou tu jenom kvůli mě, aby mi sloužili. A pak jsou tu děti "jiné" a ty se většinou manipulovat nedají.

"Stromek se musí ohýbat, dokud je mladý.", kdysi někdo chytrý řekl a celé generace rodičů a učitelů se podle jeho rady řídili. A pak přišel jiný sociální inženýr a řekl: "Děti se rozhodně nesmí žádným způsobem omezovat, jinak by z nich nemohly vyrůst svobodné osobnosti", a jeho radami se opět řídí celá generace vychovatelů.

A pak jsou tu děti, které jsou prostě "jiné". A ať se nám to líbí nebo ne, jejich počet roste a zase bude muset přijít nějaký jiný sociální inženýr, který poradí, jak na ně ... jak je zvládnout.

***

Nedávno mi jeden člověk v diskusi pod článkem o autismu napsal, že maminky takových dětí musí komunikovat s okolím. No, zatím se to učí a jako u všeho, co je nové, to jde pomalu a těžko.

***

Popíši vám případ, jeden z mnoha, jakých můžete potkat v budoucnosti i několik denně a to kdekoli.

Venku je třicet ve stínu. Na poště plno a vzduch jako v prádelně. Všichni poslušně čekají ve frontách se svými balíčky, každý uzavřený ve svém světě. Nikdo s nikým nekomunikuje. Co je vám do cizích lidí ...

A pak to přijde:

změna, osvěžení, zklamání, nechuť, pohoršení a ... taky veliká bezradnost a bezmocnost.

Na poštu přichází mladá maminka s holčičkou. Ihned po otevření vstupních dveří se mamince vytrhne a utíká ke kočárku, se kterým stojí ve frontě jiná maminka. Dítě v kočárku je hodné, nic nechce. Jen tak poslušně leží a kouká. A naše narušitelka má nezvladatelnou potřebu se miminka v kočárku dotýkat a začne je oťapkávat a osahává si i všechny jeho hračky v kočárku.

"Eliško, okamžitě toho nechej ! ", zní asi 3 metry za ní a její nešťastná maminka jde zasahovat.

Její hlas zní jako syčení podrážděného hada. Strhne Elišku od kočárku a smýkne jí za ruku na zdůraznění svých slov.

Eliška nereaguje. Opět se vytrhne mamince a obíhá kočárek s miminkem z druhé strany a snaží se ho dotknout jako zakázaného ovoce.

Reakce její maminky nabývá na hlasitosti a síle :"Ale, už toho mám dost. Okamžitě přestaň."

"Jestli toho hned nenecháš, půjderme hned domů.", zazní další varování.

Eliška si z toho opět nic nedělá. Ví že její maminka jen vyhrožuje. Nikam se nejde a stojíme dál ve frontě, protože musíme vyzvednout balíček.

Přicházím na řadu a nabízím mamince Elišky, že ji pustím před sebe, aby s ní nemusela čekat na poště dalších 10 minut, protože to jde fakt pomalu. Dvě otevřená okénka a dvacet čekajících lidí a přichází další ..

A reakce maminky Elišky ?

"V pohodě, já nespěchám." a úsměv od ucha k uchu.

A následuje zasyčení a další neúčinný rozkaz k Elišce, která se mezitím drápe k okénku s balíčky, protože ji tam cosi zaujalo.

Pokrčím rameny a jdu na řadu. Eliška pro změnu běží k východu, takže její maminka opouští frontu a utíká za svou malou "jinou" Eliškou na ulici. Balíček dnes vyzvednutý nebude ...

Tak a teď se ptám :

Kdo naučí rodiče těchto "jiných" dětí komunikovat se svým okolím tak, aby to pomohlo dítěti ?

Celé generace byly prostě jen zvyklé s dětmi manipulovat, ale jen proto, aby daly pokoj. Aby "nevotravovaly."

Všude se mluví o tom, že zájem dítěte je prvořadý.

Ví ale vůbec někdo, co je v zájmu těchto "jiných" dětí ?

Děkuji za smysluplné reakce.

Autor: Milan Slanina | čtvrtek 22.6.2017 22:51 | karma článku: 16.47 | přečteno: 635x

Další články blogera

Milan Slanina

Jak se mi změnily chutě ....

Pětačtyřicet let jsem byl věrný fotografii v jejích nesčetných podobách. Nyní jsem dosycen a začal jsem dávat přednost filmu a filmovému střihu. Prostě pohyblivé obrázky.

17.11.2017 v 16:46 | Karma článku: 5.46 | Přečteno: 197 | Diskuse

Milan Slanina

26.10.2017 : Marta Kučíková v Praze : Neoluxor, křest knihy "Italské jednohubky

Žijeme všichni v neklidné době ,. O to víc si cením všeho, co je hladivé a čisté, milé a nenásilně přátelské. A mezi takové události řadím setkání s úžasným lidským tvorem ... Martou Kučíkovou. Marti, děkuji.

26.10.2017 v 21:20 | Karma článku: 14.96 | Přečteno: 629 | Diskuse

Milan Slanina

Co se změnilo po volbách ?

Sotva jsme se naučili selfíčka, už je tu nový styl : plandid , prý plánovaná přirozenost. : vyfoť sám sebe, ale nedívej se do objektivu, tvař se, jako že tam nejsi a že je to náhoda. A je to. Máme se holt dobře.

24.10.2017 v 17:14 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 372 | Diskuse

Milan Slanina

Cizinec v cizí zemi ...

Tyto obrázky najdete všude na světě, s drobnými detaily ... všude tam, kde jsou lidé. A je celkem jedno, kde. Velké množství lidí s touhou cestovat a poznávat. Já moc necestuji. Oni cestují za mnou. Jsou v mých fotografiích ...

16.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 5.23 | Přečteno: 123 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 5.44 | Přečteno: 102 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 450 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.41 | Přečteno: 625 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 343 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 10.55 Průměrná čtenost 442

Žiji každý den tak, jako kdyby zítřek už nebyl. Bez afektu, v klidu s vědomím, že všechno, co právě potřebuji, je teď. A když se ráno probudím a zjistím s úzasem, že jsem dostal darem další den, poděkuji.   



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.