I já tu byl a zdravím vaši DVOJKU

Dobrá úvaha, teď i v těch sedmnácti

Ten kdo neměl jednoduchý život si často asi říkal, že život bolí asi mnohem víc než smrt a když ten okamžik má přijít tak už nic bolet nebude, třeba...

Napsal jste to velmi pravdivě. V 17 letech takto uvažovat je zcela výjimečné obdivuhodné zároveň!

× a obdivuhodné

Překrásný blog!

Pane Slanino, byl jsem se na druhý břeh podívat již dvakrát (v tom našem světě se to projevuje jako několik týdnů bezvědomí), a nemohu Vaše slova podepsat. Smrt krásná není. Pravda ale je, že není ani ošklivá či špatná, je to prostě jen konec. Myslím, že to, čeho se lidé ve skutečnosti tolik děsí a bojí, není smrt, ale dlouhé umírání. Však konec konců příklad otce toho vašeho známého na JIPce je právě mnohem víc o umírání než o smrti...

P.S. Přehnaná romantizace smrti svědčí o hysterii (tím určitě netvrdím cokoli o Vás, myslím to opravdu obecně).

Lidé se bojí nejen umírání, ale i smrti samotné. Plati to pro ty, kteří jsou výhradně materialistickyzaložení - smrt pro ně znamená ztrátu všeho, co zde nastřádali a za čím se (mnohdy zcela zbytečně) celá léta pachtili. Smrt je pro ně nepřítelem, protože podvědomě cítí, že bez toho všeho, čemu připisovali takovou vážnost, důležitost a hodnotu, se stanou NIČÍM.