Děkuji Vám za blog. Naprosto souhlasím s tím, že ti lidé reagují na nás- na náš svět. Že je v podstatě ničíme My! Zkoušela jsem tohle téma nastínit i ve škole, kde jsme pracovala a i ve školách, kterými prošel můj syn. Bohužel, můj úhel pohledu nebyl vyslyšen- naopak jsme byla brána jako buřič. Míra pýchy a neschopnosti překročit vlastní stín je, bohužel, nepřekonatelná- a staví bariéry k vyslyšení toho, co popisujete- a oč jsem se v reálu pokusila. Ano- dnes už doba hodně pokročila, tudiž se ty děti berou na vědomí, školy jsou ochotny vytvářet pracovní podmínky a prostředí pro děti s autismem, k dispozici jsou asistenti..... Jenže toto je pouze povrch věci. Důležitý, ale domnívám se- ne tolik zásadní. Dám příklad: paní učitelka, která má ve třídě autistu( aspergera), zajistí ve třídě místo, kde bude takové dítě pracovat. Bude mít perfektně propracovaný plán, jak to dítě vést při výuce, jak bude vypadat jeho pracovní prostředí, bude mu vycházet vstříc, co se týče třeba odpočinku mezi jednotlivými úkoly,apod. Kámen úrazu je ale v tom, že pokud to dítě vycítí, že paní učitelka má sama se sebou dost fest problém, je studená, jak psí čumák, zareaguje podrážděně na některé jeho projevy..... ( a během dne se takové dítě setká s mnoha podobnými případy, kdy yvciťuje ty vámi zmiňované strachy lidí- ze kterých vyplývají jejich mezilidské reakce), dochází pak k takovým konfliktům, které téměř vždy vedou k hospitalizaci v léčebnách. Dokud lidstvo nepřijme osobní zodpovědnost za sebe sama, nic se v oblasti autismu neposune. Vám velikánská karma.

Máme ve škole autisty. A je tam jeden , jehož asistentka ho poslouchá na slovo jako pes. Má výhodu, že je to současně génius na astrofyziku, tak mu jdou všichni na ruku.

Prosím, zjistěte si o autismu víc.

...čeká na to až někdo, kdo má přímou zkušenost mu napíše o svých vlastních zkušenostech a prožitcích.

Třeba jako to udělala Beata.

Proč by to dělali? Kdyby pan Slanina napsal článek o skutečných autistech, ne jen o tom, jak si je představuje, pak snad.

V případě autisty, který má výhodu, že je génius na astrofyziku se asi jedná o hocha s Apergerovým syndromem. Ti mají velmi často nadprůměrnou ba i geniální inteligenci v úzkém pásmu lidského vědění. Například jeden z těch, se kterými sem měl osobně co dělat, znal všechny ve Skandinávii dostupné léky, jejich indikaci i jejich postranní účinky, svými detailními vědomostmi nás uváděl v naprostý úžas. Jeho obrazová paměť byla fotografická. Ovšem to bylo všechno, ostatní schopnosti a vědění nic moc. Co se týká praktického konání, je to už více problematické, alespoň u těch "aspegerů" s kterými sem měl co činit - celkem tři. Ten výše zmíněný hoch měl dokonce problém udělat si sám sendvič. Dodám, že ti tři, co byli u nás, byli tak trochu výjimkami kvůli své enormní agresivitě, kterou na dětské psychiatrii nedokázali zvládat, a tak je šoupli na akutní dospělou psychiatrii - to nejhorší místo pro autisty jakéhokoliv ražení. Tenkrát bohužel nebylo u extrémní agresivity jiného řešení, dnes už je to naštěstí jinak. A na konec, ne všichni s Aspergerem jsou potenciálně agresivní - jedna moje spolupracovnice na bývalém pracovišti má syna s Aspergerem a pochvalovala si, jak je její syn pohodový a svoji frustraci nikdy neřeší fyzickou agresivitou, a pokud už musí "upustit páru" spokojí se s mírnější verbální formou.