Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy roztomilek kap.2

20. 03. 2017 8:15:04
Pohádky pro děti pokračují. Dříve, když ještě lidé nebyli tak závislí na technice a umělém světě, byli nuceni si každý den vystačit s tím, co jim příroda nabízela. Byli citlivější na podněty, které vnímají jen malé děti.

Jak se Alžbětka učila dívat... ( kapitola 2 )

Druhý den ráno se Alžbětka probudila ještě dříve, než její mamince zazvonil budík na vstávání. Otevřela oči a podívala se rychle na konec postele...., ale Roztomilka tam nebyla. Pokrčila nos , zamyslela se a pak hlasitě zašeptala :

"Roztomilko, kde jsi? Já tě nevidím!" Jak to dořekla, uslyšela vedle sebe známý hlásek :

"Tady jsem. To je dost, že už jsi vzhůru."

"Ano, už tě vidím", řekla Alžbětka a dívala se před sebe. Přitom Roztomilka byla vzadu za ní a hrála všemi barvičkami. Světlo, které z ní vycházelo, bylo tak jasné, že skrývalo jakoukoli podobu, která by mohla Alžbětce cokoli připomínat.

Pak se jí v hlavičce objevila slova, která si převedla do své řeči :

"Ty mě šidíš, já jsem úplně někde jinde."

"Nešidím", odpověděla Alžbětka a nemínila ustoupit.

" Dobře, tak mi řekni, kde jsem teď", na to Roztomilka, která se přesunula nad její hlavu , takže to vypadalo, že jí září jako ozdoba ve vlasech.

"Teď se mi nechce odpovídat"., říká na to Alžbětka. "Když nechce, tak nechce", řekla Roztomilka a v příštím okamžiku byla pryč.

A tu ztrátu už Alžbětka cítila ve svém srdíčku. Uvědomila si, že má Roztomilka pravdu. Po chvíli trucování, kdy dělala jakoby nic, potichu zašeptala :

" Tak dobře, šidila jsem. Myslela jsem si, že to třeba nepoznáš. Tak už se nezlob a pojď za mnou. Docela mi chybíš. Nechtěla jsem jen, abys věděla, že tě nevidím. Ale ty to stejně poznáš, to je jasné. Proč tě nevidím ?"

Chvíli bylo ticho, takže si už Alžbětka začala myslet, že Roztomilka už nepřijde, když uslyšela slova :

" Je to proto, že se díváš jinam...Víš co, udělej to takto - zavři oči, kterými se díváš na svět kolem sebe. Ten svět tě ruší, jako když jde televize moc nahlas, maminka tě volá k večeři a ty ji neslyšíš. Nebo také tak, když se díváš na pohádku v televizi a do pokoje svítí sluníčko. Také nic nevidíš. Musíš vstát a zatáhnout závěsy a pak je to lepší. " .

"To jsem z toho jelen, tak co mi poradíš ? To mám jít zatáhnout závěsy, abych tě viděla ? ", zeptala se Alžbětka.

"Ne, stačí když necháš oči zavřené a chvíli počkáš. Řekni mi co vidíš ? "

Alžbětka už poslušně zavřela obě oči a řekla : " Nevidím nic, jenom tmu."

" No vidíš !"

"Co vidím ?" .

"Říkáš, že vidíš tmu. Jak vypadá ? ". Alžbětka potřásla hlavou, oči pořád zavřené a řekla :

" Tma nijak nevypadá, tma prostě JE . Hmm... Takže ty taky nevypadáš a přitom jsi. A proč skřítci v knížkách vypadají ...?", udiveně se zeptala. A Roztomilka jí odpověděla :

"Skřítkové, víly, obři a vodní děti vypadají tak, jak si je lidé vymysleli. Dali jim ve svých myšlenkách a přáních ruce, nohy, jako mají lidé.. Nechej ty oči zavřené a já tě teď naučím, jak mě vidět jinak."

"Tak jo, už se těším" , řekla na to Alžbětka a zase se zklidnila, oči poslušně zavřela a soustředila se na tmu za víčky.

Najednou se ozvalo :

" Prosím tě, co to tam děláš ?" Alžbětka otevřela oči a vedle ní stál její bráška Petr. Viděl svoji sestříčku, jak sedí na posteli, kolem sebe má rozloženo spoustu knížek, oči zavřené a s někým si povídá.

" Už se musíme oblékat do školy. Já chci jet dnes na kole a nemysli si, že na tebe budu zase čekat !"

Maminka ještě spala, když jí bratr vyrušil z jejího povídání s Roztomilkou. Trochu nazlobeně mu řekla :

"Škoda, že jsi tu nebyl dřív. Zrovna jsem si povídala s Roztomilkou." "Aha, už si zase něco vymýšlíš, pojď se prosím tě oblékat, ať to stihneme."

"Já si náhodou nic nevymýšlím, všechno je to pravda. "

"No tak dobře, hlavně už pojď," honil ji bráška do oblékání. Ale přesto mu to nedalo a zeptal se :

" Ty ji fakt vidíš ?" To totiž bylo něco nového. Vypadalo to, že Alžbětka skutečně něco viděla.

"A jak vypadá ta tvoje Roztomilka? " zeptal se a snažil se tvářit, že ho to ani moc nezajímá.

" Ona nijak nevypadá, je to prostě takové malé zářivé světýlko, které povídá." A to, co mu odpověděla, mu připomnělo jeho zážitky, které měl, když byl ještě menší.

"Vstáváme broučci", volala maminka z ložnice a její příjemný hlas jej vrátil do viditelného světa a on si uvědomil, že si ještě musí rychle nachystal věci na fotbal. Za minutku se oblékl a utíkal se přivítal se svými dvěma psy : Taem a Lami. Svačinu do tašky a už jeli. Musí si to všechno ještě promyslet a přijít tomu na kloub. Co jen za tím vším je?"

Autor: Milan Slanina | pondělí 20.3.2017 8:15 | karma článku: 6.97 | přečteno: 187x

Další články blogera

Milan Slanina

Jak jsme nešli na Portu v Řevnicích

Výlet, jeden z mnoha, kdy mi moje úžasná žena neprozradí, kam jedeme. Skončili jsme v Řevnicích. Portu jsem fotil asi z 50 metrů, bo dát sedm stovek za dva lidi mi připadlo ujetý. Ještě že jsme pak šli k Berounce, která osvěžila.

25.6.2017 v 20:41 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 903 | Diskuse

Milan Slanina

Dnes jsme si zařádili

Moje žena s nový křovinořezem statečně prostupovala džunglí. Já po 15 letech vzal do ruky motorovou pilu a pokácel tři patnáctimetrové olše. Naporcovat, uložit a dřevo už bude vysychat samo. Mákli jsme si oba.

24.6.2017 v 20:49 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 495 | Diskuse

Milan Slanina

S dětmi se nesmí manipulovat !

A to se jedná o děti mentálně "zdravé". Ty vyžadují denně svoji dávku svobody ve všem a to ve stylu : svět mi patří a všichni jsou tu jenom kvůli mě, aby mi sloužili. A pak jsou tu děti "jiné" a ty se většinou manipulovat nedají.

22.6.2017 v 22:51 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 582 | Diskuse

Milan Slanina

Zastavení

Čas stojí. Vždycky stál. Byli a jsme to my, kdo časem putujeme. A snad to tak bude i zítra. Fotografie je také pouze zastavení v čase.

16.6.2017 v 0:46 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 204 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 226 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 825 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 149 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 10.64 | Přečteno: 780 | Diskuse

Jiří Turner

Zabrouzdej si na serveru iDnes!

K tomu si otevři láhev destilátu, pusť si něco od Kryla a čekej, co se stane. Třeba se nestane nic, se serverem to ani nehne, obsah lahve se vypaří a hudba dohraje. Nebo se ráno probudíš a něco bude před tebou načmáráno...

26.6.2017 v 10:54 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 530 | Diskuse
Počet článků 71 Celková karma 14.27 Průměrná čtenost 420

Žiji každý den tak, jako kdyby zítřek už nebyl. Bez afektu, v klidu s vědomím, že všechno, co právě potřebuji, je teď. A když se ráno probudím a zjistím s úzasem, že jsem dostal darem další den, poděkuji.   



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.